Burmilla zlatá
Platí pro ni totéž co pro burmillu s tím, že zlatá varianta se uznává od roku 2011. Kočka je středně velká, elegantní a s krátkou stavbou těla. FIFe rozděluje burmilly do dvou barevných skupin: skupina I zahrnuje všechny barvy bez červené a skupina II kočky červené, krémové a želvovinové ve všech barevných varietách. Obě skupiny připouští varietu závojovou (shell) i stínovanou (shaded), ale vždy ve stříbrné barvě. Od roku 2011 uznává i atraktivní barevnou varietu zlatou. O uznání této variety...

Číst dále

Britská dlouhosrstá kočka
Britská dlouhosrstá kočka je sesterské plemeno britské krátkosrsté. Z důvodu zkvalitnění srsti byly tyto kočky často kříženy s perskými kočkami, proto se ve vrzích často vyskytovala i dlouhosrstá koťata. Ta byla zkraje z chovu ihned vyřazována, ale později si i tato našla své příznivce. Britské dlouhosrsté kočky, které se občas nazývají Brittanica nebo Highlander, jsou nápadné svou kulatou hlavou s velkýma očima a podsaditou stavbou těla, která má stejné rysy jako britská krátkosrstá kočka. Je to kočka středně velká až...

Číst dále

Americký curl
Americký curl Americká kadeřavá je nápadná již svým zjevem. Nepřehlédnutelným znakem jsou její dozadu stočené uši. Toto plemeno vzniklo z přirozené mutace, která byla poprvé objevena v roce 1981 v USA, ale chová a vystavuje se už i u nás a v celé Evropě. Charakteristickým znakem je tedy tvar uší, ty mohou být v různé míře zkrouceny. Existují jedinci s téměř rovnýma ušima, ale se standardně zkroucenýma nahoru a vzad. Kadeřavost uší se dědí dominantně, proto bylo jednoduché vyšlechtit tyto...

Číst dále

Balinéská kočka
Balinéská kočka je mladé plemeno vyšlechtěné zhruba v polovině minulého století v USA. Na začátku se jednalo o výhradně dlouhosrsté jedince siamské kočky, kteří nebyli v chovech žádáni, ale postupem času získali u chovatelů oblibu a začali se chovat cíleně. Do roku 1970 byla balinéská kočka uznána všemi chovatelskými organizacemi ve Spojených státech , poté ve Velké Británii. Organizace FIFe ji uznala o dva roky později. Nyní je chována téměř po celém světě. Balinéská kočka je půvabné a krásné plemeno...

Číst dále

Americký kokršpaněl
Americký kokršpaněl je jedním z nejmenších loveckých psů. Má pevný kompaktní trup s čistě tvarovanou, jemnou hlavou, která je s celým tělem v úplné rovnováze a má ideální proporce. Při běhu kokr dosahuje velké rychlosti a je velmi vytrvalý a aktivní. Je vhodný i pro většinu psích sportů, agility, dog dancing, coursing.atd., při skládání různých zkoušek, například poslušnosti, dosahuje velice dobrých výsledků. Kromě tohoto je to pes veselý, milý, vyrovnaný, činný, temperamentní a nebojácný. Něco málo z historie plemene Americký...

Číst dále

Jack Russell Teriér
Jack Russell Teriér je malý, dobře osvalený a pružný teriér. Je velmi inteligentní, se smyslem pro humor. Miluje lidi, při dobré socializaci mám rád vše a všechny kolem sebe. Chová se ve třech varintách srsti- hladké, brooken, hrubé. Něco málo z historie plemene V 18. a 19. století byli pro lov využíváni foxteriéři, u kterých se ale začínal prosazovat chov psa jako společníka. Anglický farář John Russell tomu chtěl zabránit a rozhodl se vytvořit nového, lovecky upotřebitelného psa. Pravděpodobným předkem...

Číst dále

Americká krátkosrstá kočka
Americká krátkosrstá kočka je obdobou evropské kočky na americkém kontinentu. Podobá se jí charakterem i vzhledem. Vznikla ustálením typu a barev u obyčejných domácích koček a původně byla chována jako kočka pracovní. Až začátkem čtyřicátých let minulého století byly tyto kočky uznány jako plemeno. Pro svoji stavbu těla je řazena mezi těžší typy koček, což se výrazně projevuje u kocourů. Je to robustní, svalnatý, mohutně stavěný typ s tvrdou strukturou srsti, která se mění v závislosti na ročním období. Plemeno...

Číst dále

Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes je aktivním a přítulným psím plemenem. Hodí se pro každého, umí se přizpůsobit člověku a na oplátku žádají jediné - trochu lásky a mazlení. Čínský chocholatý pes existuje ve dvou varietách, a to osrstěné (labutěnka, powder puff, pírko na pudřenku) a bezsrsté ( naháč, hairless).ubé. Něco málo z historie plemene VO původu čínského chocholatého psa se často spekuluje. Jedni se domnívají, že čínské chocholaté psy přivezli námořníci na svých lodích z Afriky při převážení čaje do Číny....

Číst dále

Australský honácký pes
Australský honácký pes je pes střední velikosti, robustní, nikoli však zavalité postavy. Je to pes vhodný do rodiny, pro práci, výstavy. Dokáže výborně dělat společnost jak dětem, tak dospělým, když je dobře socializovaný, bez problémů vychází s ostatními zvířaty. Říká se o něm, že je to pes jednoho pána, tzn. že je ochotný poslechnout i ostatní členy domácnosti, ale prim pro něho hraje ten, kterého za svého pána považuje on a je mu také bezmezně oddán. Je také skvělým hlídačem....

Číst dále

Baškirský kůň
Baškirský kůň se zdá být původním prastarým typem, který se vyvinul v chladném klimatu. V poslední době však byla k baškirům přikřížena některá cizí plemena, aby zvýšila jejich výkonnost a kvalitu. Původní primitivní plemena koní-baškirský kůň. Baškirský kůň neboli baškir patří zcela jistě mezi nejpodivuhodnější plemena koní na světě. Již odedávna je chován na jižních svazích Uralu v povodí řeky Belaja (přítok Kamy) na přilehlých stepích národem Baškirů. Těm slouží jako univerzální dopravní prostředek-jezdecký kůň, soumar i tažný kůň k...

Číst dále

Bosenský horský kůň
Bosenský horský kůň, pony podobný huculovi Domovem tohoto plemene, které se často počítá k archaickým, je nepřístupná hornatá oblast ve vnitrozemí Balkánského poloostrova, Bosna a Hercegovina. Tato část balkánu nikdy nebyla hustě osídlená a vždy tu byly nedostupné kouty, kde se dlouho udržela původní zvířena. Nejspíše tady až do středověku přežíval lesní typ tarpana, původního evropského divokého koně, po němž bosenský kůň mnoho znaků zdědil. Považuje se dokonce za jednoho z nejčastějších představitelů těchto divokých koní. Proto se také označuje...

Číst dále

Huculský kůň
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé houževnaté plemeno koně, chované původně především v Karpatech. Své jméno získal podle etnika rusínských horalů Huculů. Patří mezi přímé potomky již vyhynulého tarpana. Historie Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Původní využití tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky...

Číst dále

Jakutský kůň
Jakutský kůň je plemeno nevysokých, otužilých koní původem z Jakutska, tedy severovýchodní Sibiře v povodí řeky Leny. Vzhled Jakutský kůň není příliš vysoký, ale má velmi robustní stavbu těla. Někdy bývá řazen mezi poníky, protože v kohoutku měří pouze 134 cm, obvod hrudi však činí až 166 cm a hmotnost 220-230 kg. Zimní srst může dosáhnout délky až 10 cm, proto mu zima vůbec nevadí. Vytvořily se dva typy, menší verchojanský a trochu větší jihojakutský se souměrnější stavbou těla. Klisy...

Číst dále

Kabardinský kůň
Kabardinský kůň pochází ze severního Kavkazu. Je to kůň, který snese tvrdou práci v těžkém terénu, sněhu i v prudcích tocích řek. Má velkou schopnost najít cestu v mlhách i tmě, díky jistému a vyrovnanému kroku. Je velmi poslušný, vytrvalý, ale i tvrdý. Je využitelný nejen jako jezdecký kůň, ale i ve všech druzích zápřahu. Někteří koně jsou i přirození mimochodníci. Vyniká vytrvalostí na velké vzdálenosti. Vznikl křížením karabašskými, perskými a turkmenskými koňmi.Kabardinští koně mají chody,které možná nevynikají elegancí plemen...

Číst dále

Kazašský kůň
Kazašský kůň je starobylé plemeno (13. - 14. století), u kterého se předpokládá, že je potomkem asijských divokých koní (kertag). Vznikl v Kazachstánu, státě bývalého SSSR. Plemeno bylo ovlivněno širokou škálou jiných plemen, především mongolským koněm, arabem, karabairem, achaltekinským koněm a rovněž přidáním krve moderních plemen, jako jsou anglický plnokrevník, orlovský klusák a donský kůň. V současné době se chová asi 300 000 koní. Popis a charakteristika: Existují dva typy kazašského koně, a to adajevský pony a džabe. Adajevský pony...

Číst dále

Kůň Převalského
Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertak (někdy psáno kertag) je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí. Další koně by do Mongolska měli být převezeni v červenci 2014. Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje –...

Číst dále

Minusin
Minusin Tento sibiřský kůň patří k plemenům stepních koní a byl vyšlechtěn v Krasnojarském kraji na jihozápadní Sibiři. Dnes se chová především v Sajanských horách a v oblasti Tuvy. Popis a charakteristika: Je to poměrně statný kůň, průměrná výška v kohoutku je 144 cm. Je blízký baškirskému koni a podobně jako on se velmi obratně pohybuje v horském terénu. Má hrubou hlavu, silný, svalnatý krk s hřebenem a nepříliš dlouhou hustou hřívu a ocas. Srst má delší a v zimě...

Číst dále

Mongolský kůň
Mongolský kůň je primitivní a velmi staré plemeno koně původem z Mongolska. Historie Toto plemeno archaického koně žije v Asii, hlavně v Mongolsku, ale také v Tibetu a severovýchodní Číně. Do východní Evropy se dostal už v 13. století v době mongolských nájezdů. Byl časem smíchán s jinými plemeny (vč.koně Převalského) a tak se vyskytuje s řadou odlišností. Vyvinuly se tak typy označené jako wučumusin, hailar, saňo, sanpei a ili. Stavba těla Výška v kohoutku je 129-145cm a bývá označován...

Číst dále

X