Baškirský kůň
Baškirský kůň se zdá být původním prastarým typem, který se vyvinul v chladném klimatu. V poslední době však byla k baškirům přikřížena některá cizí plemena, aby zvýšila jejich výkonnost a kvalitu. Původní primitivní plemena koní-baškirský kůň. Baškirský kůň neboli baškir patří zcela jistě mezi nejpodivuhodnější plemena koní na světě. Již odedávna je chován na jižních svazích Uralu v povodí řeky Belaja (přítok Kamy) na přilehlých stepích národem Baškirů. Těm slouží jako univerzální dopravní prostředek-jezdecký kůň, soumar i tažný kůň k...

Číst dále

Bosenský horský kůň
Bosenský horský kůň, pony podobný huculovi Domovem tohoto plemene, které se často počítá k archaickým, je nepřístupná hornatá oblast ve vnitrozemí Balkánského poloostrova, Bosna a Hercegovina. Tato část balkánu nikdy nebyla hustě osídlená a vždy tu byly nedostupné kouty, kde se dlouho udržela původní zvířena. Nejspíše tady až do středověku přežíval lesní typ tarpana, původního evropského divokého koně, po němž bosenský kůň mnoho znaků zdědil. Považuje se dokonce za jednoho z nejčastějších představitelů těchto divokých koní. Proto se také označuje...

Číst dále

Huculský kůň
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé houževnaté plemeno koně, chované původně především v Karpatech. Své jméno získal podle etnika rusínských horalů Huculů. Patří mezi přímé potomky již vyhynulého tarpana. Historie Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Původní využití tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky...

Číst dále

Jakutský kůň
Jakutský kůň je plemeno nevysokých, otužilých koní původem z Jakutska, tedy severovýchodní Sibiře v povodí řeky Leny. Vzhled Jakutský kůň není příliš vysoký, ale má velmi robustní stavbu těla. Někdy bývá řazen mezi poníky, protože v kohoutku měří pouze 134 cm, obvod hrudi však činí až 166 cm a hmotnost 220-230 kg. Zimní srst může dosáhnout délky až 10 cm, proto mu zima vůbec nevadí. Vytvořily se dva typy, menší verchojanský a trochu větší jihojakutský se souměrnější stavbou těla. Klisy...

Číst dále

Kabardinský kůň
Kabardinský kůň pochází ze severního Kavkazu. Je to kůň, který snese tvrdou práci v těžkém terénu, sněhu i v prudcích tocích řek. Má velkou schopnost najít cestu v mlhách i tmě, díky jistému a vyrovnanému kroku. Je velmi poslušný, vytrvalý, ale i tvrdý. Je využitelný nejen jako jezdecký kůň, ale i ve všech druzích zápřahu. Někteří koně jsou i přirození mimochodníci. Vyniká vytrvalostí na velké vzdálenosti. Vznikl křížením karabašskými, perskými a turkmenskými koňmi.Kabardinští koně mají chody,které možná nevynikají elegancí plemen...

Číst dále

Kazašský kůň
Kazašský kůň je starobylé plemeno (13. - 14. století), u kterého se předpokládá, že je potomkem asijských divokých koní (kertag). Vznikl v Kazachstánu, státě bývalého SSSR. Plemeno bylo ovlivněno širokou škálou jiných plemen, především mongolským koněm, arabem, karabairem, achaltekinským koněm a rovněž přidáním krve moderních plemen, jako jsou anglický plnokrevník, orlovský klusák a donský kůň. V současné době se chová asi 300 000 koní. Popis a charakteristika: Existují dva typy kazašského koně, a to adajevský pony a džabe. Adajevský pony...

Číst dále

Kůň Převalského
Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertak (někdy psáno kertag) je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí. Další koně by do Mongolska měli být převezeni v červenci 2014. Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje –...

Číst dále

Minusin
Minusin Tento sibiřský kůň patří k plemenům stepních koní a byl vyšlechtěn v Krasnojarském kraji na jihozápadní Sibiři. Dnes se chová především v Sajanských horách a v oblasti Tuvy. Popis a charakteristika: Je to poměrně statný kůň, průměrná výška v kohoutku je 144 cm. Je blízký baškirskému koni a podobně jako on se velmi obratně pohybuje v horském terénu. Má hrubou hlavu, silný, svalnatý krk s hřebenem a nepříliš dlouhou hustou hřívu a ocas. Srst má delší a v zimě...

Číst dále

Mongolský kůň
Mongolský kůň je primitivní a velmi staré plemeno koně původem z Mongolska. Historie Toto plemeno archaického koně žije v Asii, hlavně v Mongolsku, ale také v Tibetu a severovýchodní Číně. Do východní Evropy se dostal už v 13. století v době mongolských nájezdů. Byl časem smíchán s jinými plemeny (vč.koně Převalského) a tak se vyskytuje s řadou odlišností. Vyvinuly se tak typy označené jako wučumusin, hailar, saňo, sanpei a ili. Stavba těla Výška v kohoutku je 129-145cm a bývá označován...

Číst dále

Polesský kůň
Polesský kůň Toto plemeno vzniklo na Ukrajině a v Bělorusku a k jeho předkům se počítají kromě neprošlechtěných potomků tarpana i koně žmudští, litevští a ruští. Severní typ z Běloruska je menší, ukrajinský je větší a ušlechtilejší. Popis a charakteristika: Výška se pohybuje kolem 132 cm, délka je 136 cm, obvod hrudi měří 149 až 153 cm a holeň je útlá, nemívá obvod větší než 17 cm. Hmotnost kolísá kolem 300 kg. Středně velká hlava má rovný profil, krk je...

Číst dále

Polský konik
Konik je nejčistší potomek lesního tarpana. V Polsku se lesní tarpan vyskytoval nejdéle a dochovalo se zde plemeno jemu nejpodobnější. V současné době se Poláci  snaží o co možná nejlepší rekonstrukci tarpana. Konik má většinu znaků tarpana, ale nemá stojatou hřívu. Konici jsou velmi ochotní a pracovití, na svou výšku také dost silní. Může sloužit i jako jezdecký pony pro děti. Konik má primitivní rysy, krátký, mohutný krk, krátké, ale pevné nohy s kvalitními kopyty, krátký hřbet a kulatou záď. Původně...

Číst dále

Vjatka
Vjatka je starobylé plemeno vyšlechtěné v Udmurtské oblasti v povodí řeky Vjatky a Kamy v Rusku. Ve 14. století došlo ke stěhování kolonistů z Estonska, kteří sem imigrovali estonského kleppera. Tito koně se úspěšně kžížili s původními lesními koňmi, což se příznivě projevilo v pozdějším období. V období válek bylo toto plemeno téměř na vyhynutí a i dnes existuje jen kolem 2000 jedinců. Řízený chov byl zahájen v roce 1844 v zemském hřebčinci Vjatka. Chová se také v Kirovské oblasti....

Číst dále